Představení obce

Kunčice pod Ondřejníkem jsou malebná obec v podhůří Beskydských, tzv. předních hor, v oblasti mezi horami Ondřejník a Velkou a Malou Stolovou. Obec se pyšní dlouhou a rozmanitou historii, která se datuje minimálně od 14. století. 

Výhodná poloha, dobré klimatické podmínky, překrásná příroda a železniční spojení s Ostravou způsobilo, že se na konci 19.století staly Kunčice vyhledávaným místem pro turistiku a rekreaci. Kouzlo místní přírody a okolních hor, opředených mnoha pověstmi, láká dodnes.

Množství značených turistických, cyklistických tras a naučných stezek, blízkost a dobrá dostupnost známých beskydských turistických cílů, jakými jsou například Radhošť, Lysá hora, Skanzen v Rožnově pod Radhoštěm,...., předurčují Kunčice pod Ondřejníkem k tomu, že jsou ideální základnou pro poznávání beskydského regionu. Hora Ondřejník je také vyhledávanou paraglidingovou lokalitou.

Nejvýznamnějším místním turistickým cílem je, vedle vrcholu hory Ondřejník, dřevěný kostelík sv. Prokopa a Barbory, který je chráněnou kulturní památkou. V budově místní školy je unikátní galerie Karla Svolinského s obrazy a díly českých umělců.

V obci dnes žije přibližně 2200 obyvatel, v letních měsících a o víkendech se však rozrůstá o stovky rekreantů a turistů. Obec se rozkládá na 23km² a průměrná nadmořská výška je 450 m. Kunčice pod Ondřejníkem jsou také charakteristické množstvím farem, které se věnují zejména chovu hovězího dobytka na maso a mléko. Některé z nich svou produkci zpracovávají a prodávají ji přímo na farmě.

ROZVOJ TURISTICKÉHO RUCHU

Ustupující těžba uvolnila místo rozvoji turistického ruchu. První hosté začali přijíždět na "letní byt" s dokončením tratě Bílsko-Kojetín v roce 1888, které do té doby řídce obydlenou horní část obce spojilo s průmyslovými městy severní Moravy a Slezska s Moravskou Ostravou v čele. Zprvu příslušníci vyšších tříd nejen ostravské společnosti přespávali v pronajatých pokojích ve skromných domech místních obyvatel, posléze začali v prostoru mezi kunčickým nádražím a dnešním Beskydským rehabilitačním centrem stavět své více či méně výstavné vily. Zvýšený pohyb lidí zaregistroval a využil majitel dvora Wernerovice Ferdinand Brázda. Na svém statku r. 1889 otevřel hostinec "Unter den Linden" (Pod Lipkami) a koloniál pro potřeby přibývajících letních hostů. Po smrti Ferdinanda Brázdy r. 1896 jeho manželka Klaudie prodala dvůr s hostincem manželům Dočekalovým z Ostravy. Ti nechali po pravé stravě silnice z Frýdlantu postavit r. 1898 jednopatrový Hotel Skalku, budovu koupelen a celý prostor mezi těmito budovami parkově upravili. Nákladná výstavba přivedla majitele do dluhů a objekty byly ve dražbě r. 1902 prodány MUDr. Janu Mayi, který zde založil hornické sanatorium. Název Hotel Skalka přešel r. 1911 na zařízení o několik metrů dále po levé straně, kde provozovna funguje dodnes

Zanedlouho letní hosté začali stavět své vlastní rekreační objekty. Prvním z těchto domů byla "Villa Rosen" rodinného přítele Brázdových Emila Christopha, mj. stavitele dřevěné kaple v areálu postavena r. 1897. Dnes na jejím místě stojí moderní budova Domu Pionýrů Frýdek - Místek z roku 1970, která však respektuje půdorys původní vily. Následovala vila Dominika Werlika (1898), vila pplk. Navrátila (1898), roubená vila stavitele Ferdinanda Tichého (1899), vila manželů Jurečkových (1899) a dnes neexistující Parmova vila (1899). V novém století se výstavba ještě zrychlila a slibný vývoj přerušila až první světová válka. Za všechny vily vybudované v této době uveďme mimořádně hodnotný secesní dům "Waldhaus Glassner" (1902) vrchního stavebního rady Carla Glassnera nebo dřevěnou vilu Šárka poslance a advokáte JUDr. Fajfrlíka dle návrhu Dušana Jurkoviče z roku 1903.

Po skončení první světové války, v období konjunktury 20-tých let se znova začíná s výstavbou vil. Jedním z nejvýznamnějších a nejzámožnějších majitelů vil byl Ing. Dr. h. c. Edward Šebela, generální ředitel Vítkovické báňské a hutní společnosti, jenž zakoupil starší vilu Jana Jaterky s rozsáhlými pozemky, které byly r. 1926 parkově upraveny a vila nákladně přestavěna. Roku 1948 byla odkoupena státem. R. 1960 byla znovu rozšířena jako Rekreační středisko karvinských elektráren. V dnešní době je v soukromých rukou a funguje jako penzion Karolina, avšak park okolo je opuštěn a zanedbán. Velmi zajímavou stavbou je také vila Dr. Ing. Rudolfa Zankla, generálního tajemníka a německého vedoucího Vítkovických kamenouhelných dolů. Má kruhový půdorys a osou domu je komín se středovým krbem. Postavena byla v roce 1928.

Někteří majitelé se sdružili již roku 1903 v Okrašlovacím spolku pro Velké Kunčice pod Radhoštěm. Výsledkem jejich činnosti byla stavba chodníku k nádraží, vybudování veřejného osvětlení v okolí lázní, otevření veřejného koupaliště a tenisových kurtů, které se nacházejí v areálu bývalého rekreačního střediska ČSD a hlavně výstavba a rekonstrukce dřevěného kostelíka roku 1931. Činnost spolku byla násilně přerušena po roce 1948, avšak roku 2010 byl obnoven pod názvem Okrašlovací spolek Rozhledna.

Druhá světová válka proměnila lázně ve zotavovnu Wehrmachtu. Po válce zde ještě existovala snaha obnovit lázně, avšak 1. března 1952 se lázně staly majetkem Československé republiky a staly se pobočkou Okresní nemocnice ve Frýdku-Místku, přičemž fungovaly jako porodnice. Kunčice se staly místem odborářské rekreace, svá střediska, buď nově postavená, nebo starší zestátněná, zde měly téměř všechny průmyslové podniky ostravska, mládežnické organizace aj. Navíc proběhla masívní výstavba rekreačních chat, takže dodnes v letním období počet rekreantů převyšuje počet stálých obyvatel. Chaotická stavební činnost byla výrazně regulována v roce 1973.